OPALINOVÁ MUTACE

Opalinová (anglicky opaline)

Mutace opalinová je mutací především psittacinu (žluté a červené barvivo), ale částečně také i eumelaninu. Nedochází však k jejich redukci, ale nýbrž redistribuci (rozšíření) na části těla, kde se v základním zbarvení vůbec nevyskytovaly. Proto i příznačný český název „žlutoprsá“ (dříve poddruh hypoxantha), která se od přírodní formy liší značným rozšířením žluté barvy na prsou s opticky jasnějším odstínem červené, která na žlutém podkladě lépe vynikne.
Rozsah žlutého, ale především červeného barviva lze selekcí rozšířit přes prsa a krk až na líce a k očím. Takovéto zbarvení nazývají američané Red faced a je velice atraktivní a tím i žádané.

Opalinová je nejběžnější, nejhojněji a nejdéle chovanou mutací. Choval ji vlastně každý chovatel, který choval pyrury zelenolící, chybně vydávané jako poddruh Pyrrhura molinae hypoxantha či dokonce jako samostatný druh Pyrrhura hypoxantha. Podle zahraniční literatury se ptáci tohoto zbarvení vyskytovali jako jedinci v hejnech nominální formy p. zelenolících. V roce 1990 se objevili u amerického chovatele jako odchov od normálně zbarvených rodičů. Letitými zkušenostmi chovatelů je prokázáno, že se jedná o mutaci s dědičností recesívní vázanou na pohlaví (viz. stránka GENETIKA).

Výčet známých mutací u papoušků popisuje jen tři základní mutace s dědičností recesívní vázanou na pohlaví a to jsou: opalinová, skořicová a ino (lutino nebo albino). Skořicová mutace u pyrury zelenolícího existuje a její zbarvení je zcela odlišné a mutace ino se zatím u pyrury zelenolícího nevyskytla. Je mutací albinistickou, 100% potlačuje projev tmavého pigmentu a ptáci mutace ino mohou mít barvy pouze žlutou, bílou a červenou nebo kombinace mezi nimi a navíc tito ptáci mají červené oči.
Takže si dovolím na tomto místě jednoznačně tvrdit, že zbarvení pyrury zelenolícího, označované dříve jako hypoxantha, česky žlutoprsý, anglicky Yellow-sided, je jeho opalinovou mutací.
Navíc tuto skutečnost dokazuje odborný popis projevů opalinové mutace: „Je to mutace, která alternuje rozmístění různých barevných pigmentů. V opeření tak dostáváme zcela odlišné barevné vzory, než které se vyskytují u přírodního zbarvení. Psittacin (žluté až červené barvivo) můžeme nalézt na místech, kde se u přírodního zbarvení nevyskytuje a přeskupení nastává i u eumelaninu (černého barviva).“ Tolik definice odborníka ne genetiku Martina Raška.

Názorným příkladem jsou opalinové neofémy tyrkysové, kdy se červená barva selektivním výběrem chovných jedinců dostala až na záda.
U žlutoprsých pyrur zelenolících je situace podobná. Červená barva se z původního výskytu na břiše dostává postupně přes prsa až na krk, líce, čelo a nadočnicové oblouky.